záhlaví.jpg

2015: Legenda o chlapci z džungle

Divoký tábor, tábor pořádaný srdcem
Představte si místo, kam můžete na deset dní odjet a na chvíli zapomenout na realitu vašeho života a jeho problémy. Místo, kde si můžete dát nové jméno a novou roli a rozhodovat o tom, co budete dělat a co ne. Místo, kde si můžete hrát i bez hraček a večer usednout spolu s ostatními druhy k ohni a naslouchat moudrým příběhům a zpívat do tmy. Místo, kde je důležitá vaše vnitřní síla, odvaha, rychlost a zručnost. Místo svobody. My jsme uvěřili, že takové místo existuje, že jej stačí jen stvořit. A tak jsme mu začali klestit cestu. A teď, po proběhnutí prvního ročníku Divokého tábora s názvem Legenda o chlapci z džungle, už vám o tom místě můžeme povědět víc...

Byla neděle večer, když se v Osadě Divokých rozrostla smečka o nové, malé a nezkušené členy. Okolní džungle se chvěla nedočkavostí, kdy je bude moci zhltnout, ale Vlčice, Had Ká, Supice, Balú, Baghíra a Slon Háthí to viděli jinak. Od samého rána se jali malé divočáky učit. Nejdříve vstávala Vlčice a všechny vyhnala z pelechu na ranní lov. Pak začala škola přežití. Balů a Baghíra učili, jak rozdělávat oheň a jak si na něm něco uvařit. Had Ká předváděl, jak se v džungli neslyšně a obratně pohybovat. Supice zas ukazovala, jak nás mohou mást smysly a jak si je správně vycvičit. Háthí znal kdejaké lečivé a jedlé rostliny a Vlčice nakonec poradila, jak nalézt v džungli cestu a jak v ní přežít.

Než byl čas k obědu, muselo se ještě donést a nařezat dřevo a pomoci v kuchyni. Odpoledne se tvořilo, co se tvořit chtělo a co se vymyslelo - Dešťové hole, bubínky, drnkátka, zvířecí masky a luky. Potom se šlo konečně do džungle a mohlo začít skutečné dobrodružství. Večer, po skončení Velké rady mohl jít nejlepší tým za posvátnou bílou kobrou. Co se tam dělo nikdo neví, ale prý její nápoj voněl po čokoládě...

Nebýt zlého tygra Šer-chána, byl by život v Osadě celkem poklidný. Jenže od první chvíle, kdy se objevil, rostla panika. Nikdo nevěděl, kdy se objeví příště a kam je nejlepší se před ním ukrýt. Nejednou rozházel neuklizené stany a dokonce se pokusil unést i kuchařku. Balů a Baghíra ji sice zachránili, ale sami byli lstí vylákáni až do Ztraceného města a tam zajati hejnem drzých opic. Boj se Šer-chánem a jeho kamarády opicemi se rozhořel naplno a když jednoho večera obsadil i celou osadu a její obyvatelé před ním museli rychle prchnout do džungle a přenocovat v ní, bylo jasné, že je načase začít se bránit...

Od počátku jsme se snažili klást pozornost na celek, na neoddělenost člověka od přírody a jeden od druhého. Hrajeme si a soutěžíme, ale nechceme z vítězství vyvozovat, že někdo je lepší, než ti druzí, ale podporovat vnímání světa jako mozaiky, kde každý je potřeba a moudře na svém místě. V praxi to není vždy jednoduché, ale snažíme se, aby každé dítě své místo nalezlo. Snažíme se předkládat dětem vzory, se kterými se mohou identifikovat a souznít. A společně se učíme řešit konflikty, říkat si chválu i kritiku, zpívat písně od srdce a nalézat v sobě svobodu, divokost i vzájemné propojení.

Hledáme svou vlastní hranici mezi volností a řádem a každé dítě si musí znovu pokládat otázku, kde ji má a proč to tak je. Na začátku si děti samy stanovují pravidla a také následky, když tato pravidla poruší. Vrací se jim tak nejen pochopení smyslu pravidel, ale i zodpovědnost za své činy.

Podobně důležitá je pro nás i svoboda v jídle. Nechceme hlásat žádnou stravovací filozofii, pouze se navzájem učit respektu. A tak se snažíme vařit zdravě a chutně z kvalitních surovin, co nejvíce v bio kvalitě a dát dětem možnost určit si, co je z předkládané nabídky pro ně to nejlepší. Tím jsme se vyhnuli vzájemné závisti, že on to může a já ne, a byli příjemně překvapení, jak rozumně děti dokázaly s touto volností naložit a vážily si jí.

Každý z nás se z Divokého tábora vrátil trochu jiný, silnější a svobodnější – divočejší. A ač na počátku byla jen představa pár idealistů, mnozí z nás měli po jeho skončení poprvé v životě pocit, že pomáhali tvořit něco opravdového.

Končíme své vyprávění slovy jedné naší písně:

„ Tělo dala mi Matka Země,
Voda proudí v mých žilách,
Vítr v mé duši
A oheň hoří v srdci mém.“

Jsme jedné krve. My všichni.

Váš tým z osady Divokých
Divoký tábor na motivy Knihy džunglí
plakát2.jpg
Videopozvánka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one